Geobuňkové systémy moderního typu byly vyvinuty v sedmdesátých letech

minulého století pro budování silnic a nouzových letišť na neúnosném

podloží a za nepříznivých klimatických podmínek. Bylo zjištěno, že

umístění tenkého geobuňkového hrazení vyplněného zrnitým materiálem

poskytne značně větší únosnost než do té doby používané jiné technologie.

Nejvhodnějším materiálem pro výrobu geobuněk je z hlediska pevnosti,

trvanlivosti, jednoduchosti manipulace a ceny vysokohustotní

polyetylén (HDPE).

Geobuňky se používají pro stabilizaci, zlepšení základových podmínek, vyztužování a jako protierozní prvek např. pro zadržení částic zemin, kořenů nebo malých rostlin při zemních a stavebních pracích a především na namáhané břehy nádrží a toků.

Stabilizace podkladních vrstev a podloží

Vrstva kameniva roznáší působící zatížení a tím snižuje napětí

působící na podložní vrstvy pod kritickou hodnotu. Geobuňky díky omezení vodorovného pohybu

kameniva v geobuňkách roznáší zatížení na větší plochu podloží a dosažené výsledné působící napětí je nižší. Pro výplň geobuněk lze za účelem stabilizace podloží využít s přihlédnutím k jejich specifickým vlastnostem  i jiné materiály než kamenivo.

Protierozní ochrana

Zatímco ozelenění

poskytuje mírnému svahu cenově efektivní řešení, geobuňky zajišťují ekonomické řešení pro obtížné erozní podmínky. Výplňový materiál je chráněn buňkou samotnou a tudíž

ochráněn proti přemisťování. Pokud je geobuňkový systém umístěn na dně či bocích

řečišť a silničních násypech, ochrání svah proti poškození vodní erozí.

Opěrné konstrukce

Z geobuněk lze vytvářet i opěrné konstrukce velmi strmých svahů. Geobuňky v takových konstrukcích působí jako výztužný prvek a pokud je pro výplň použito kamenivo, zajišťují svislou drenáž. Opěrné konstrukce se však nejčastěji vytváří vyplněním buněk

lokálním materiálem ze staveniště, čímž se eliminují poměrně vysoké náklady na pořízení vlastních geobuněk.