Ochrana skalní stěny

V místech výchozů skalního podloží na povrch dochází díky erozivním účinkům vody a mrazu k rozrušování sklaního bloku, jeho zvětrávání a odpadávání úlomků. Pokud jsou skály v kontaktu s veřejnými prostory, silnicemi nebo železnicí, pak je nebezpečí padajících úlomků nutno omezit nebo úplně zabránit.

Sanace skalní stěny se nejčastěji provádí zlepšením vlastností horniny v okolí zjištěné smykové plochy (odebráním uvolněných kusů horniny, zajištěním a zpevněním nebezpečných horninových bloků například hřebíky či kotvami). Ale i takto zajištěná skalní stěna dále podléhá vlivem klimatických podmínek povrchové erozi a je vhodné její povrch zajistit proti pádu úlomků nejčastěji ochrannou sítí nebo záchytnými ploty.

Síťování skalních stěn

První možností je vymezení prostoru a usměrnění pádu úlomků - ochranná síť se uchytí pouze za korunou svahu a v patě a vymezuje prostor, kam kamenivo bude odpadat.

Druhou možností je připnutí sítě v místech sanačních kotev či hřebíků, kdy je síť vypnuta, kopíruje tvar skály a brání pádu úlomků.

Používané výrobky

Nejčastěji se používají ocelové geosítě s hexagonálními oky z dvojitě kroucených smyček. Dvojité kroucení zajistí, že v případě poruchy zůstane tato pouze lokální a nebude se šířit dál.

Podle požadované životnosti se vybere povrchová úprava drátu (vč. poplastování) a v závislosti na velikosti úlomků se volí velikost oka a to tak, aby nepropadly nejmenší, ale zachytily se i ty větší. Největší předpokládaný průměr úlomku, který by síť měla zachytit je až 0,6 m.

Pokud to vyžadují podmínky, používají se jako ochranná síť i polypropylenové geomříže.